PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ale copak to tu máme, nové CD LACUNA COIL? Už je tomu pár let od vydání „Comalies“, to by se za ty čtyři roky mohli blýsknout s něčím zajímavým. Album nevydali delší dobu, přesto se nedá říci, že by o nich nebylo slyšet. Jejich poslední zápis totiž slavil značný úspěch, celosvětově se ho prodalo na půl miliónu kusů (jen v USA 230 tisíc), Cristina Scabbia, zpěvačka a maskot v jedné osobě, zdobila obálky mnoha časopisů (pouze rockových, Mildo) a firma Century Media si zajisté namastila kapsu. A jak se s tímto nečekaným úspěchem poprala sama skupina, respektive jak moc potrápila svůj skladatelský potenciál?
Předem musím poznamenat (to pro ty, co nechtějí číst tento text až do konce), že se nezměnilo vůbec nic. Čtyři roky a vůbec žádný posun, vlastně se s klidem dá říci - deset let v té samé koleji. Svého času jsem tuto kapelu míval v oblibě, zvláště první album „In Reverie“ bylo, když ne něčím novým tak určitě zajímavým objevem na scéně. I poslední počin měl v sobě dost zajímavých momentů, ale „Karmacode“ je jen mlácení prázdné slámy. Ještě singl „Our Truth“ vypadal jako dobrá reklama pro album, ale ono to jím a ještě dvěmi třemi pěknými písněmi („Closer“, „In Visible Light“) končí. O novém albu probleskují zvěsti již delší dobu, čili se o rychlokvašeném produktu pro ukojení vydavatele dá mluvit jen stěží, spíš bych to viděl na to, že LACUNA COIL už opravdu nemá co říci. „Karmacode“ je skoro padesát minut nudy. Dvanáct čtyřminutových písní, pár zajímavých momentů sice zazní, ale jinak je pomalu jedna jako druhá (a jako ta předešlá na „Comalies“). A oproti albu předchozímu se kamsi vytratila i ona melancholická nálada a procítěnost. Skupina se při komponování nových písní místo na vykreslení emocí, na komponování hudby, dala na řemeslo. Po technické stránce bych opravdu nic nevytýkal, ale koho to dnes zajímá? Ostatně bylo opět vsazeno na jistotu v osobě producenta Waldemara Sorychty, známého například ze spolupráce se SENTENCED, SAMAEL, TIAMAT a dalšími. Předposlední skladba, „Without Fear“, je jediná vzpomínka na zasněné časy debutu. Na závěr ovšem smutek největší. Nechápu proč má někdo potřebu předělávat natolik výjimečnou skladbu, jako je „Enjoy The Silence“, tak ubohým a sterilním způsobem? Kdo by tomu věřil, že zrovna LACUNA COIL ve své verzi potratí veškeré kouzlo oné klasiky.
Century Media pro LACUNU COIL jistě udělají slušnou reklamu (ostatně ta již jede naplno) a album komerční úspěch mít bude, ale po čase CD zapadne a nikdo si na něj nevzpomene. A možná si nikdo ani po čase nevzpomene na tuhle partu, teda pokud se jí v blízké době nepovede něco opravdu zásadního, ale nevím, jestli tomu někdo věří.
Pokud čekáte od nové LACUNA COIL něco nového, tak opravdu marně. Pokud čekáte alespoň to samé jako posledně, „Karmacode“ je tu pro vás. Ale jinak je tohle jen slušně odvedené řemeslo, ze kterého se kamsi vytratila poetika, kterou skupina měla ve svých počátcích. Jde o zcela průměrné album, z hodnocení si však ještě neodpustím strhnout půlbodík za „Enjoy The Silence“, protože to opravdu tahá za uši.
4,5 / 10
Cristina Scabbia
- zpěv
Andrea Ferro
- zpěv
Cristiano Migliore
- kytara
Marco Biazzi
- kytara
Marco Coti Zelati
- basa, klávesy
Cristiano Mozzati
- bicí
1. Fragile
2. To The Edge
3. Our Truth
4. Within Me
5. Devoted
6. You Create
7. What I See
8. Fragments Of Faith
9. Closer
10. In Visible Light
11. The Game
12. Without Fear
13. Enjoy The Silence
Shallow Life (2009)
Karmacode (2006)
Comalies (2002)
Comalies (singl) (2002)
Unleashed Memories (2001)
Unleashed Memories (singl) (2001)
Halflife (EP) (2000)
In A Reverie (1999)
Lacuna Coil (EP) (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 47:27
Produkce: Waldemar Sorychta
Studio: Galaxy Studios
Asi není překvapivé, že s úspěchem EVANESCENCE se kdejaká kapela snaží svézt na nastartované "dobré" vlně. Paradoxní a možná trochu směšný je ale fakt, že identický mustr pro svůj nový kabátek natahují i zasloužilejší a služebně starší seskupení a ani LACUNA COIL bohužel není výjimkou. Navíc málokdy se jim podaří neznít sladce a prázdně, což je určitě i největší slabinou "Karmacode". A abych nezapomněl, cover DEPECHE MODE je opravdu příšerný.
Nevidím to s novým albem LACUNA COIL sice až tak černě jako kolegové Noisy a V-dur, ale na druhou stranu ani nikterak nadějně. Je pravda, že tato kapela, která se dnes paradoxně těší ve Spojených Státech největšímu zájmu fanoušků ze všech hezky oblečených dětí od Century Media, si šla díky stálému koncertování téměř deset let za svým vytouženým cílem. Dnes tedy LACUNA COIL dostali příležitost střílet ostrými z prvních řad, bohužel na kvalitě jejich skladeb to příliš znát není. Nebudu říkat, že to někdy dříve bylo výrazně lepší, novinka mi přijde kvalitativně téměř shodná s předchozí nahrávkou "Comalies" (6/10) a LACUNA COIL znovu potvrzuje pověst kapely, která neurazí ani neohromí. Prostě takový příjemný, zručně udělaný, nadejchaný rock, ve kterém se toho zas až tolik neděje. Oproti minulosti zde slyším jasný příklon k nu-metalovým kytarovým postupům ( Munky a Fieldy se musí u "To The Edge" potutelně usmívat, ale skladba to je dobrá), tak jak si ostatně za oceánem žádají. První část alba obsahuje několik zajímavých skladeb ("To The Edge", "Our Truth", "Within Me") a řekne tak prakticky vše podstatné, druhá je jen zbytečnou vatou. Co ještě dodat? Snad jen, že Cristině Scabbia to znovu velmi sluší, promo fota se povedly ...ale ty chlápky v sukních co stojí za ní doporučuji zakrýt dlaní.
Už je to opravdu dlouho, co jsem si celkem s chutí pouštěl debut „In A Reverie“ tehdy nadějných Italů LACUNA COIL. Brzy však deska skončila kdesi zasunuta, neboť se její životnost neukázala velká. Přesto se jednalo o příjemně poslouchatelnou kolekci melodického metálku zjevně inspirovaného tehdejšími THE GATHERING. Kam se nám ale posunuli LACUNA COIL dnes? Bohužel zcela mimo onu původní nenásilnou příjemnost, naopak zvýraznili a rozpatlali ty nejkýčovitější polohy své hudby, nápaditost a osobitost seškrábali špachtlí a jako novou vrstvu naplácali ty nejbanálnější průhledné motivy. Inu už to není nic pro mě, ale dokonce pochybuji i o tom, že LACUNA COIL dokáží oslovit evropské protějšky americké středoškolské mládeže, která to samé žere jejich kolegům EVANESCENCE. A už vůbec pochybuji o soudnosti producenta, který dokázal připustit, že se v tracklistu objevila snad ta nejpříšernější coververze skladby „Enjoy The Silence“, jakou je možno zprasit.
Opäť sa potvrdilo pravidlo, že dielo určené širokým masám nemá byť "príliš dobré" a preto s nástupom LACUNA COIL na MTV prinášajú Taliani tradičný album plný nekonfliktnej "media-friendly" vaty. Zberači odrobiniek po EVANESCENCE, ktorí paradoxne ich štýl hrali oveľa skôr, upadli po síce vôbec nie dokonalých, no zaujímavých albumoch do žalostného podpriemeru.
Skladby obetovali invenciu a nápady na oltár chytľavosti, no nakoniec v nich nezostala ani tá. "Karmacode" nestojí za reč ani za pozornosť.
A ak si myslíte, že taká "Enjoy The Silence" od DEPECHE MODE sa cover verziou nedá pokaziť a chcete si to myslieť naďalej, vyhnite sa tomuto albumu oblúkom.
Dávám body za zvuk kytar, bicích a basy a pár dobrých nápadů, co mi v přehrávači vydržely docela dlouho ... Jinak, pravda, hudebně nic moc. Ale Cristina ode mě dostává 10/10 za oči, vlasy, tělo a tak :)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.